Někdy stačí jedna otázka, která ti otevře oči. Pak ti dojde, že se sebou musíme něco dělat. My, jako všichni.
Zahraniční kolega se mě ptá u piva: „Why you, Czechs, behave like underdogs?„
Znělo mi to hrozně. Jako nějaká urážka. Underdogs? Co to do prčic přesně znamená? Musel jsem se pro jistotu kouknout do slovníku.
Underdog = Podřizující se strana. Předem poražení.
No jasně, že měl pravdu. Z nějakého důvodu se všichni chovali tak, že s čím přišel kolega ze západu, bylo bráno jako rozhodnutí. Fakt. Přichází z centrály, tak to asi bude, jak říká. Předem přijato, diskuze se nekoná.
Napadlo mě hned několik důvodů, proč to tak asi je.
- Byli jsme pod Rakouskem. Havlíček si otevřel ústa a skončil v Brixenu.
- Byli jsme pod Protektorátem.
- Byli jsme pod Rusama. Když jsme se ozvali, zavřeli nám pusu tanky.
- Po revoluci většina nového businessu přišla ze zahraničí. Majitelé se přece musí poslouchat, to je jasné, ti nás platí.
Tak se z nás stali underdogs…
Ode zdi ke zdi
To mě fakt nebavilo, s tímhle feedbackem „pod psa“. Musíme to změnit.
Na jedné poradě jsme se se svým týmem domluvili, že s tím něco uděláme. Vím, jedna porada to nezmění, ale nějak se začít musí.
Řekli jsme si, zkusíme to tak, že prostě nebudeme slepě přijímat všechno, co se řekne. Pokud nám to nebude dávat smysl, slibme si, že se ozveme.
V diskuzi budeme rovní partneři.
Jak jsme se domluvili, tak jsme to udělali. Ale co se stalo pak, taky nebylo dobře.
Ten samý zahraniční kolega mi po nějakém čase povídá: „Proč se takhle stavíte na zadní? Přece se můžeme normálně domluvit!“
Zase měl pravdu. Možná jsme se hryzli a ozvali, když se nám něco nelíbilo na 100%. „Když to nebude podle nás, tak dáme push back.“ To by náš přístup.
„Tak co vlastně chtějí?“ Povykuje můj tým na s frustrací až na půdu.“
„Když jsme zticha, je to blbě. Když se ozvem, je to blbě. Ať jdou někam!“
Neumíme diskutovat
Neumíme diskutovat. Neumíme se bavit konstruktivně. Neumíme přijmout myšlenku někoho jiného. Třeba jen na chvilku a rozvíjet ji. A pak se vrátit ke své původní myšlence, s širší perspektivou.
Neumíme přijmout řešení, které ještě není ideální, ale může otevřít nový směr.
Cože? Jdeš na mě s nepromyšleným argumentem? Zapomeň! To přece musíme killnout, jsou na tom takové mouchy! Copak nevidíš ta rizika?
Nene, svoji myšlenku za nic neopustím. Budu se za ni rvát, do roztrhání těla. To je často naše myšlení. Za svůj názor musím přeci bojovat, pokud ho neprosadím, prohrál jsem!
Ve škole nás bohužel nenaučili, jak diskutovat. Zato víme přesně, kolik měří Sněžka a víme, kdy upálili Husa.
Ale diskuze vedeme stylem: „Já mám pravdu.“ „Né, to já mám pravdu!“
Zlepšuje se to, naštěstí.
Ale strašně pooomaaaluuu!
Jak diskutovat?
- Když to první, co tě napadne, je protiargument… Kousni se do jazyka. Zapomeň na slovo „ale“. Dej tomu šanci. Možná to ještě úplně nechápeš. Místo silného argumentu se ještě jednou zeptej.
- Když se ti na poradě zdá, že „oni nás nechápou“… Vzpamatuj se! Nejsou žádní oni a my. Jsme jenom my všichni, a pak ta věc, o kterou nám jde.
- Když má někdo na věc „špatný pohled“… Než se ho pokusíš vyvést z omylu, zkus jeho perspektivu vzít jako své vlastní obohacení. Není špatný pohled, jsou jen jiné perspektivy.
- Když si myslíš, že nevíš dost, abys promluvil… Nemusíš vědět dost. Ale to nebrání tomu, abys svůj pohled vyjádřil. Promluv, třeba víš zrovna něco, co ostatní ne.
IAM Potential
- Chceš si vyzkoušet opravdu kvalitní diskuzi?
- Vedeš lidi a chceš získat spoustu inspirace? Chceš získat spoustu kontaktů?
- Chceš růst a pomoci tak své společnosti?
