12. 01. 2020 | Pavel Merhout
4 min čtení | Zobrazeno:

Chlupaté nohy

Jak se v práci oblíkat? Až do této příhody, kde hrají hlavní roli chlupaté nohy a CEO, jsem nad dress code moc nepřemýšlel.

dress code

Jsou společnosti, kde lidé nosí uniformy. Jsou společnosti, kde je kravata a košile s logem součástí identity. Já na to nevěřím. Člověk buďto identitu s firmou cítí anebo ne. Oblečení to nezmění.

Už jsem slyšel názor: „Já jsem svobodný člověk, nikdo mi nebude diktovat, co si můžu oblíkat.“ Jiní zase říkají: „V momentě, kdy reprezentuješ firmu a tým, musíš vypadat jako někdo, za koho se společnost nebude stydět.“

První vychází z úst technických pozic jako IT, vývoj, druhý od více businessově orientovaných funkcí. Při společné schůzce s externím partnerem pak dochází k překvapením.

A pak je tady nějaká empatie, citlivost na vnímání okolí a rozum. Přečtěte si následující příběh o střetu těchto pohledů v nejryzejší naturální formě.

Můžu si půjčit plášť?

Je horký červen, vzduchem už vonělo léto, které svádělo k myšlenkám na prázdniny. Ještě než se firma přepne do dovolenkového režimu, navštíví naši továrnu CEO, prezident společnosti. Po exkurzi ve výrobě chce své pozitivní dojmy sdělit během plánované prezentace k celému týmu.

„Pavle, viděl jsem, že ve výrobě všichni nosí takové pláště, neměl bys jeden navíc? Vzal bych si ho na tu prezentaci“, povídá mi.

Já na to: „Jasně že jo, ale není to nutné. Jsou to ochranné ESD pláště, ty se musí nosit jenom ve výrobě.“

„Já vím,“ on na to, „chci si to jenom vzít, abych se cítil více součástí tvého týmu.“

Plášť jsem mu sehnal. Dost se díky tomu potil, ale prezentace byla fakt dobrá. Pro všechny inspirativní.

Pohodlí především

Jedním z účastníků prezentace byl Jarda, velký zastánce neformálního dress code. Kdysi se odkazoval na toto tvrzení: „Oblečení se má volit tak, aby se v něm člověk cítil dobře. Jen tak může podávat ty nejlepší pracovní výkony.“ Podle toho se držel.

Jako jeden z prvních příchozích se pohodlně usadil hned v přední řadě.

Před ním ve volném prostoru už stál jen prezentující CEO, a tak si Jarda mohl bez omezení natáhnout nohy. Potud OK, kdyby Jardův neformální obleček vypadal alespoň malinko rozumně.

Jeho kraťasy à la Paľo Habera 1988 byly určitě do toho parna super. Přesně v duchu Jardova tvrzení o pohodlí.

Stejně tak sandály. Ty byly dle módních pravidel správně, a to bez ponožek. Cudně tak přiznaly poměrně dlouhou, a právě kulminující periodu do příštího pravidelného stříhání nehtů na nohou.

Ale jeho dlouhé nohy, výrazně narušující prostor přednášejícího, ty byly top. Neexistuje lepší důkaz o tom, že člověk pochází z primátů. Porost, téměř srst, byl zjevnou Jardovou „pýchou“. Hustota ochlupení dávala jen matně tušit tomu, co se vyskytuje pod ním. Nikdo v místnosti se myslím neodvážil hádat, co se v tomto prostředí skrývá, obzvlášť při znalosti hygienických návyků poodhalených otevřeným obutím a pohledem na prsty na nohou.

Martin, Jardův přímý manažer to naštěstí okamžitě zmerčil. Přistoupil k němu, něco mu zašeptal.

Jarda se tvářil zprvu nechápavě, ale po Martinově gestu důrazným pohledem se stala neverbální komunikace velmi jasnou.

Pohled vedl od místa, kde chlupatec seděl, až na konec místnosti. Jaroslav se postavil a dráhu, narýsovanou Martinovýma očima prošel, aby se vzadu velmi rychle a velmi nenápadně schoval.

Přednášející CEO se tak mohl mnohem lépe soustředit na jiné části těla – oči a uši posluchačů.

Ponaučení

  1. Pokud budeš svou nezávislost proklamovat tím, že si nenecháš diktovat styl oblečení, přijdou situace, kdy opravdu nebudeš vypadat jako nezávislý borec.
  2. I člověk, který se vypracoval až na úplně top pozice, může (a měl by, protože mu to pomůže) svůj styl oblečení přizpůsobit zbytku společnosti.
  3. Když se pak tihle dva potkají, jeden z nich vypadá jako totální blb. Ten druhý to není.

Sdílejte
Pavel Merhout

Podobné články
3 úplně nevinná slova a jeden by vzteky prasknul. Proč?
3 úplně nevinná slova a jeden by vzteky prasknul. Proč?

Tahle 3 nevinná slova rozpálila jednoho chlapíka doběla, že se...

Proč si libujeme v nasranosti?
Proč si libujeme v nasranosti?

Proč jsou někteří lidé pořád nasraní? Tohle věčnou nasranost vysvětluje.

Kam až sahá odpovědnost manažera? Party story
Kam až sahá odpovědnost manažera? Party story

Vedoucí je odpovědný za svůj tým, jeho výsledky a reputaci....

Nevíš, co nevíš. Jak položit správnou otázku a zjistit, co nevíš?
Nevíš, co nevíš. Jak položit správnou otázku a zjistit, co nevíš?

Když je otázka jasná, správná odpověď se hledá snadno. Jasná...

Komentáře (1)
  • Aleš Kozelský
    21. 1. 2020 (13:00)

    Určitě není sporu o tom, že není vhodné přijít na prezentaci CEO společnosti v kraťasech a sandálech. Pokud to někdo z nedostatku empatie udělá, má ho jeho přímý nadřízený požádat, aby se posadil někam, kde není tolik na očích, což se stalo.
    Zaujala mě ale jiná věc – je pravda, že i top manažer má přizpůsobit svůj styl oblečení zbytku společnosti. To ale rozhodně neudělá tak, že bude v konferenční místnosti přednášet v ochranném plášti, který tam nikdo jiný oblečený nemá. Připomíná mi to minulou dobu, kdy se stranický tajemník procházel po provoze v nových montérkách (předpokládám, že je odložil, když z provozu odešel a už v nich nemluvil k vedoucím zaměstnancům), aby ukázal, že i on je dělník.
    Podle mě se zaměstnanec v kraťasech a sandálech zachoval nevhodně, ale autenticky, čímž ho neobajuji. CEO, který se chtěl cítit jako člen jednoho týmu v jedné z továren společnosti, musel působit naprosto nepatřičně. Jeho přednášku v ochranném plášti určitě zaměstnanci peprně komentovali.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *