Je s podivem, komu bychom měli s odstupem času poděkovat za získané zkušenosti. Na konci článku se dozvíte, které velké věci vás může kolega naučit, ačkoli je narvaný jak čínské metro.
Seznámení
Měl jsem po gymplu, před nástupem na vysokou školu. Rozhodl jsem se pro brigádu v blízkém strojírenském podniku.
Rajcovalo mě podílet se na výrobě aut. To musí být bomba.
Mou první pracovní misí bylo vyhloubit v betonové podlaze díru.
Předělávali totiž halu, a tak k mému překvapení jsem proto namísto soustruhu vyfasoval sbíječku.
Jakmile jsem ten nástroj uviděl, byl jsem polichocen. Už asi měsíc jsem se snažil posilovat. „Asi poznali, že mám fyzický fond pro těžkou práci,“ pomyslel jsem si. S optimismem jsem nahodil nafasované pneumatické kladivo na ramena a šmaroval si to na určené místo.
Tam mě čekali dva týpci. Jeden s plány v ruce a druhý v montérkách. Ten druhý evidentně včera hodně slavil.
Borec s plány vzal křídu, nakreslil obdélník a řekl:
„Půl metru. Tady Kurt to bude dělat s tebou.“ A odešel.
Dělba práce
„Co myslí tím půl metru? Zeptal jsem se.“
„Do hloubky,“ odpověděl Kurt a počastoval mě slovem, které normálně následuje za slovem Baník.
Zapojil mi sbíječku a řekl: „Přijdu po svačině, podívám se, jak ti to jde. Tak dělej rychle.“
Svačina byla v osm, měl jsem tedy skoro dvě hodiny. Ukážu jim jak se sbíjí, když má člověk natrénováno, pomyslel jsem si.
Moc rychle to nešlo. Ono to nešlo skoro vůbec.
Za půl hodiny jsem vyhloubil důlek hluboký asi dva centimetry. To snad ne… zabral jsem mnohem více.
Je po svačině. Kurt se blíží a já mám vyhloubeno asi pět centimetrů.
Jsem totálně zmožen.
„Ty vole, co to je? Musíš zabrat,“ říká rumovým dechem. Svačina evidentně obsahovala vyprošťováky. „Šéf přijde po obědě, to už by mělo být hotovo, jinak nás zdupe. Musíš makat.“
„Mimochodem, máš stravenky?“ „Ne, nic mi nedali,“ říkám. „To je blbý, asi budeš bez oběda,“ zasmál se Kurt a opět zmizel.
Sakra, svačinu jsem už taky neměl.
Do oběda jsem makal s ještě větším úsilím. Nešlo to.
Nešlo.
Přestávku na oběd jsem obětoval práci. Nemůžu dopustit, aby šéf viděl tenhle žalostný pokrok mého hloubení.
Kurt se opět ochomejtl kolem, jeho krok se mi už nezdál vůbec jistý. Posadil se opodál a dělal, že na mě dohlíží.
Do větší hloubky už jsem se ale nedostal, můj pěticentimetrový důlek se pouze nepatrně rozšířil do stran.
Vedoucí s plány v ruce se blíží.
„Ukaž mladej.“
„Ježiš marja, co to je? Cos jste tu dělali celou dobu?“
„Omlouvám se, nevím proč to nejde, ale já jsem fakt celou dobu makal.“ Snažím se vysvětlit svůj prozatímní nezdar a na důkaz ukazuju své klepající se dlaně.
„Ukaž,“ podíval se do plánů.
„Aha, tak víš co? Změna.“
Popošel o dva metry, nakreslil nový obdélník a řekl.
„Půl metru.“
„Kurte, tys neviděl, že tady končí základ toho betonového pilotu? To by nevyboural ani komsomolec.“ Podíval se na mého dohlížitele.
„Ale jasně že jo, on je úplně blbej,“ zamumlal Kurt.
Díru na novém místě jsem měl do dvou hodin hotovou.
Ale stejně jsem byl druhý den moc rád, že jsem namísto sbíječky dostal pozici u soustruhu.
Funkce managementu
Tehdy jsem Kurta rád neměl. Ale dnes mu zpětně děkuji. Tyhle pravdy jsem díky němu pochopil:
Pravda číslo 1
Rovnoměrná dělba práce je důležitá. Fakt mě tehdy hodně demotivovalo, že jsem musel dělat za Kurta. Spravedlivého rozdělení práce dosáhnete nejlíp tím, že celý tým bude zaangažovaný na výsledku. Pouze pokynem rozdělit spravedlivě práci nejde.
Pravda číslo 2
Správné informace jsou důležité. Jít rychle přímo k akci je fajn, ale s chybou v předpokladech to nadělá více škody než užitku. Investujte chvilku navíc v plánování. Přinese vám podstatně větší úsporu času při vlastní aktivitě.
Pravda číslo 3
Komunikace je důležitá. Když jsou problémy, pracovat tvrdě se musí. S komunikací ale možná přijdete na to, že by to šlo jinak, lépe, chytřeji. Já se tehdy nezeptal, jenom jsem tupě makal.
Díky Kurte!
IAM Potential
- Chceš se dozvědět více o managementu?
- Vedeš lidi a chceš získat spoustu inspirace? Chceš získat spoustu kontaktů?
- Chceš růst a pomoci tak své společnosti?
