Třikrát jsem řekl pokyn „Zastavme!“ První reakce „Super!“ Druhá reakce „Děláš si prdel?“ A třetí reakce salvy smíchu. Divné. Anebo spíše inspirativní? Že by návod jak dávat pokyny?
Jak zadávat pokyny – reakce1
Cesta na dovolenou probíhá dvěma auty. Je nás šest, dcerky už mají kluky a tak se do jednoho auta nevlezem.
Já jedu s Pájou a Matesem v prvním autě, manželka s Adélkou a Ondrou ve druhém. Mezi auty funguje komunikace mobilem.
„Auto jedna volá auto dvě. Máme chuť na kafe. Zastavme!„ Navrhuji, ještě než přejedeme slovenské hranice.
„Super!“ Ozvalo se.
Úplně cítím tu téměř zhmotnělou touhu po kofeinu ve druhém autě.
„Zastavme na OMV, tam mají perfektní presso do kelímku.“
Všimněte si toho entuziasmu, s jakým byl pokyn zastavme přijat. Člověk je fakt jednoduchý tvor, vidina něčeho dobrého… to dělá divy.
Zastavili. Kafe v papíru s víčkem a keksíkem je výborné, bereme ho do auta.
„Pojďme se preventivně vyčurat, ať oddálíme účinek kofeinu.“
Dobrý nápad. Všichni jsme si raději odlehčili, jenom Páji se nechtělo.
Jak zadávat pokyny – reakce2
Blížíme se k slovenským hranicím. Přejíždíme je.
Jedeme dál, serpentýny v Makově působí.
Pája: „Taťko, sorry.“
„Co je?“
„Mi se chce čurat. Je to akutní. Musíme zastavit.“
„No Pájo, to jsi nemohla…“ unisono na to já i Mates.
„Auto jedna volá auto dvě. Pája musí čurat. Zastavme!“
„Děláte si prdel? Teď jsme stáli. Nic takového, Pája to musí vydržet aspoň do Žiliny.“
Všimněte si toho odporu. Frustrace. Proč zastavovat? Teď jsme přeci stáli?!?!
Kouknu na Páju, ta už má do půlky žluté oční bělmo.
„Auto dvě, musíme zastavit, ať to nemáme v kabině! Šlápneme na brzdu na příštím odstavném pruhu u lesa!“
Pája vystřelí mezi stromy. Mates jí kryje záda a přitom se rozhodne taky ještě preventivně odlehčit a dát tak účinkům kávy delší čas.
Není nad to vidět šťastnou dcerku, ten úsměv z úlevy bych si nejraději vyfotil.
Nasedáme. Ztráta byla minimální, v řádu minut. Tedy prozatím.
Jedeme dál.
Jak zadávat pokyny – reakce3
„Matěji, ty prase!“ vyletělo z Páji.
„Co je?“
„Copak vy necítíte ten smrad?“
Mates zbledl. „Ty vole já v tom lese šlápl do hovna.“
„Auto jedna volá auto dvě. Mates šlápl do hovna. Máme tady puch, který se nedá vydržet. Zastavme!„
Salva smíchu. Vtípky. „Ale jděte. Smrad? To přece v autě jedna není nic zvláštního!“
Nicméně zastavují, dokonce rychle, poslušně a vesele. Vidět nešťastníka s hovnem ve vzorku adidasek, jak ho vyšprtává klacíkem, to je motivace nade vše.
Všimněte si té radosti. Cizí neštěstí viděno v přímém přenosu. Tak lákavé… Pokyn přijat bez výhrad!
Klacíků je ve slovenském lese neúrekom. K dokonalému mechanickému vyčištění pomohla i náplň do ostřikovače.
S citronovou vůní, která nahradila exkrementový odér se už zase jelo fajn.
Příští zastávka bude jen tak, k protažení. Pod Strečnem je hezké místo.
„Auto jedna volá auto dvě.“
Jak asi zareaguje auto dvě teď?
IAM Potential
- Chceš se dozvědět více o managementu?
- Vedeš lidi a chceš získat spoustu inspirace? Chceš získat spoustu kontaktů?
- Chceš růst a pomoci tak své společnosti?
