Genderová korektnost mě štve, tyhle nové morální normy neberu. Ale i tak si myslím, že je hodně u nás chlapů co zlepšovat.

Dnes večer jsem se vrátil domů po dlouhém dni, zase unavený jako kotě. Vstupuju do domu a slyším z horního patra: „Co si dáš? Je tam šunka, sýr, před chvílí jsem je přinesla. Nebo guláš ze včerejška.“

Neodpovídám. Stoupám po schodech, podívám se na svoji ženu a pak řeknu: „Děkuju.“ Usmála se.

Vždycky, když se vracím z práce, je všechno nakoupeno. Nemusím se starat, jestli budu mít co jíst. Maximálně večer vyzvednu dcerku ze cvičení a tím můžou skončit mé každodenní domácí starosti.

U nás v práci máme velkou většinu žen. Když vidím všechny ty kolegyně, kamarádky, maminky, kolik práce ve firmě mají a jak dobře ji dělají, jsem jim opravdu vděčný.

Jste to spíše vy, děvčata, kdo po práci prostě jen tak nevypne. Vy víte často líp, než „páni tvorstva“, co jsou ty každodenní povinnosti doma.

Vždy myslíte na svoje rodiny, lépe než my. Nezdá se to někdy moc fér. To vy přemýšlíte, jestli má rodina co k večeři, co si děti zítra oblečou, jestli jsou připravené do školy…

A mnoho z vás ještě večer, poté co děti spí, otevřete počítač a doděláte, co v práci nešlo stihnout.

Jste vedle své práce navíc manažerky domácnosti. Chlapi, kamarádi, tyhle 2 věci se musíme naučit.

• Když jsme s kolegyněmi v práci, nezapomínejme na to, co je čeká doma.
• Když jsme s partnerkami doma, mysleme na to, co mají za sebou v práci.

Ženské, děkujem!

Muži, jsme to my, kdo má co dohánět. Uvědomme si tohle každý den. Buďme vděční a podporujme svoje milované jak jen to jde.
Bez nich bychom nebyli tam, kde jsme teď.

Každý den pro ně udělejme něco hezkého. A pokud už to děláme, tak to je dobře. Jednoduše v tom pokračujme, anebo lépe, dělejme toho ještě víc. Jestli to ještě neděláme, tak prostě začněme.

Stačí aspoň maličkost.

Jdeme na to?