Můžeš mít manažerské dovednosti jaké chceš. Jedno si ale musíš uvědomit, nikdy nebudeš mít všechny informace pro rozhodování. A při vyhodnocení správnosti rozhodnutí nebudeš znát zpětně ostatní alternativy.
Dilema před rozhodnutím
Jedu do Prahy. Navigace hlásí dojezdový čas 21:13. To je taková malá výzva. Nejsem žádný pirát, závodník nebo snad vybržďovač. Ale stejně… jsem prostě chlap, takže když pojedu jen o trošku rychleji, než říkají předpisy, čas se zlepší. To vždycky potěší. Třeba vydělám nějaký čas na čurací pauzu a kafe.
Display po chvíli ukazuje dojezdový čas 21:10. To mi lichotí, připadám si malinko jako budoucí vítěz.
Zelené vlna hlásí kolonu u Velkého Meziříčí. Prý na dvacet minut.
Navigace přepočítává trasu. Sjeď na exitu 154. Dojezdový čas se prodloužil na 21:30. To je úplně stejných 20 minut navíc, jako bych čekal v koloně.
Těžké dilema.
Musím se rozhodnout, mám ještě 10km do exitu 154. Navigace drží 21:30. Zelenou vlnu už nestihnu. Zkouším Waze, ten mi hlásí dojezd 21:50. Kašlu na něj.
Mám ještě 5 km do exitu. Navigace je neoblomná, 21:30.
Exit 154. Na poslední chvíli odbočuju a beru to přes Velké Meziříčí.
Fakt mě hryže otázka, jestli jsem udělal dobře. Dojezdový čas navigace pořád na 21:30.
Když míjím zleva dálnici, vidím tu hlášenou kolonu. Hehe, usměju se škodolibě, ten pohled je mi odměnou, je dlouhá.
Ale bacha, podívám se pozorněji, nezdá se až tak moc hustá. Dokonce jede. Možná bych v ní byl rychlejší… Nebo ne? Sakra.
Nevím.
Napojuji se znova na dálnici, teď už bez kolony. Dojezdový čas je tesán do kamene… opět 21:30.
Zelená vlna hlásí zpoždění v koloně u Velkého Meziříčí už jen 15 minut. No tohle? To jsem jako ztratil 5 minut?
Do Prahy dojíždím 21:28.
Dilema po rozhodnutí
Tak bylo lepší vyčkat kolonu, nebo sjet? Myslím, že to je klasická situace, kdy se člověk nedozví, jestli se rozhodl dobře. Kdybych čekal v koloně, taky bych věděl prd. Nevěděl bych, v kolik bych dojel s objížďkou.
Abych se to dozvěděl, musel by se mnou jet někdo, s kým bychom se rozdělili na exitu 154. Já bych jel přes Velké Meziříčí, on šup do kolony. V Praze bychom se potkali a bylo by jasno. To se ale nikdy nestane.
V práci je to stejné. U většiny manažerských rozhodnutí je taky těžké zpětně zjistit, jestli ses rozhodl dobře.
Nedávno mi říká jeden manažer: „Nevím, jestli jsem lidem neměl raději dát větší prioritu na projekt 2 namísto projektu 1. Teď bych nebyl v projektu 2 pod takovým tlakem.“
Já na to: „Ale ani nevíš, jestli bys nebyl u projektu 1 pod ještě větším tlakem, kdybys to tak udělal. Prostě ses rozhodl dobře na základě informací, které jsi měl. Tak se k tomu nevracej. Teď se soustřeď na to, jak tu situaci vyřešit.“
Jsme tam, kde jsme a rozjímání nad tím, co by bylo, kdyby… to je prostě nanic.
Pozor, to ale neznamená, že se nechceme poučit. Až budeš čelit v budoucnosti podobnému rozhodování, jsi samozřejmě o zkušenost bohatší.
Tady jsou slíbená 3 základní pravidla:
1) S rozhodnutím nečekej. 80% informací je až až, tak „měj koule“ a rozhodni se. Nějaké rozhodnutí je vždy lepší, než žádné.
2) Svého rozhodnutí nikdy nelituj. Rozhodl ses s těmi informacemi, které jsi měl, tak nejlépe jak jsi mohl.
3) Pokud zpětně vidíš, že se šlo rozhodnout lépe, neztrácej nad tím čas rozjímáním co by, kdyby. Pokud je čas, své rozhodnutí změň. Pokud není čas, máš zkušenost napříště.
IAM Potential
- Chceš vědět jak se nejlépe rozhodnout?
- Vedeš lidi a chceš získat spoustu inspirace? Chceš získat spoustu kontaktů?
- Chceš růst a pomoci tak své společnosti?
