Na co si dát pozor při nastavování systémů motivace.
Jeden čerstvý manažer výrobního podniku, můj kamarád, si zažil tuhle neuvěřitelnou story.

Když člověk nastoupí do vrcholné vedoucí pozice, většinou si jako první věc popovídá s lidmi.

Zjistí, co je trápí, hledá, jak může pomoct. Tím se na něj vysype spousta starých křivd. Každý čeká, že je nový šéf urychleně napraví. A pokud možno, tak hned.

Ono to nejde, to je jasné. Ale je určitě na místě udělat aspoň něco. Něco, co hodně pomůže a jde to provést rychle.

Tohle se přesně stalo mému kamarádovi. Nastoupil do společnosti, kde byla jedna konkrétní, velká nespravedlnost. V tom podniku měly všechny bílé límečky automaticky 25 dní dovolené. To je dnes standard.

Ale bacha.

Modré límečky měly pouze 20 dní dovolené. Dalších 5 dní si zasloužili jen tehdy, pokud během roku nebyli na nemocenské! Ten systém fungoval v té firmě roky. Osvědčil se, nemocnost u operátorských pozic byla rekordně nízká, kolem 3 – 4%. Ale nízká byla taky spokojenost ve firmě. „Pane řediteli, doufáme, že vy už budete konečně lidský. Podívejte se na tu nespravedlnost. Proč máme my na dělnických pozicích trpět? Proč se k nám chová firma takhle? Jestli nám dáte 25 dní automaticky jako bílým, moc nám tím pomůžete, zlepšíte motivaci, odstraníte napětí.“

Slova odborů.

Nový pan ředitel si říká. Co můžu ztratit? Já ukážu důvěru. Na to lidé slyší. Budou mi taky vycházet vstříc. Nezneužijí to. Moje filosofie je o férovosti a upřímnosti. Prostě to udělám. Je to dobrá věc.

Jak si pověděl, tak udělal. Od dalšího roku měli 25 dní všichni stejně. Žádná nespravedlnost.

Po třech měsících hlásí personální. Zdá se, že máme problém. Absence u dělnických pozic vystřelila na 7 – 8%. Šéfe, musíme něco vymyslet!
No co už? Vypadá to, že musíme lidi namotivovat k docházce. Po úpravě bonusů a nastavení cílů docházky se absenci podařilo dostat v polovině roku na 5 – 6%. Tam je doteď.

Rok uplynul. Výsledek absence je pořád horší, než předchozí roky.
Pan ředitel si říká. No tak pokud je tohle ta daň za spokojenost ve firmě, tak to možná nebude až tak hrozné. Nebyl to až tak špatný krok.

Ťuk, ťuk. Klepání na dveře.

Dobrý den pane řediteli. My jsme se ve výrobě dohodli. Rozhodli jsme se k vám předstoupit s jedním požadavkem. Myslíme si, že se k nám firma nechová spravedlivě.

Jak vám můžu pomoct? Ptá se pan ředitel.

Víte, je tu spousta lidí, kteří vůbec během roku nebyli nemocní. No a minulý rok by za to dostali týden dovolené navíc. Ale teď, s těmi novými pravidly co jste nastavil, mají úplně stejně dovolenkových dní jako ti, co byli klidně doma na nemocenské.

To není ale vůbec fér. Chceme týden navíc.

Pan ředitel vytřeštil oči a nezmohl se na slovo. A když opustili kancelář, ozval se téměř nelidský, beznadějný řev.

Kde udělal chybu? Co byste mu poradili?