Svým lidem manažeři rádi říkají: „Nechoď za mnou s problémy, ale s řešením.“ Má to ale své limity. Kdy chceš slyšet problémy dříve, než přijde řešení? A kdy ne?

Řešení problémů chce mentální energii

Miluju tuhle hádanku: „Jedna cihla váží kilo a půl cihly. Kolik váží jedna cihla?“

Je to dobrá hříčka, rád pozoruju reakce hádajících. Většinou na to lidi automaticky řeknou: „Co to je za blbost?“. Řeknou to dříve, než se ji pokusí vyřešit.

Já pak na to: „Není to blbost, zkus se jenom zamyslet!“

Cihla váží kilo a půl cihly

Vždycky si ji připomenu, když za mnou někdo přijde, chce popsat problém a já z nějakého důvodu napoprvé nerozumím. Připomenu si ji, když mám tendenci říct někomu ze svých podřízených něco ve smyslu:

„Nesčítej jabka s hruškama.“

A nebo:

„Prosím tě, dej mi jenom smysluplný highlight. Summary report.“

A nebo:

„Rozmysli si, co vlastně chceš a přijď znovu.“

A nebo:

„Nechoď za mnou s problémy ale s řešením.“

Pokud jsi manažer, určitě oceňuješ, když od svých lidí dostáváš logické, jasné a ucelené informace. Snažíme se své členy týmů naučit komunikovat tak, aby to dávalo hlavu a patu. Snažíme se je přimět k tomu, aby se nejdříve hlouběji zamysleli, opravdu zkusili něco navrhnout a pak až přišli.

Snažíme se, aby přinášeli řešení, anebo alespoň pořádnou definici problému. Ne jenom útržkovité stížnosti.

Je to určitě užitečná věc, velmi to i pomůže samotnému člověku, který chce sdělit svůj problém. Pokud si pořádně rozmyslí, co chce říct, často přijde na to, že za svým vedoucím vlastně ani nemusí chodit. Pořádnou formulací problému přijde sám na řešení.

Posem super.

Ale bacha, má to hranice. Chceme tlakem na lepší definici problému a návrh řešení učit jak řešit problémy? Chceme tím své lidi rozvíjet? Ano, může to být dobrý nástroj rozvoje, delegování odpovědnosti.

Anebo jenom chceme easy life, abychom se sami nemuseli obtěžovat přemýšlením?

Sdílení informací a perspektiva

Pokud máme ve společnosti problémy, měli bychom o nich jako manažeři vědět.

Nikdo nechce, aby lidé zakrývali problém, který existuje. Může se ale stát, že ho tvůj člověk nemůže z nějakého důvodu vyřešit, nebo jej nedokáže ani zcela pojmenovat.

Možná už si i opakovaně zažil zkušenost, kdy slyšel od manažera, aby dával své otázce smysl. Aby navrhl sám řešení.

Možná ale ze své pozice nemá ani šanci mít celkovou perspektivu, nezná a nemůže znát některé souvislosti.

Když se pak z obavy, že přichází s nesmyslem raději o problému ani nezmíní, tak je to špatně pro všechny. Manažerovi zůstane problém utajen, a to i přesto, že on ho se svým úhlem pohledu a širšími souvislostmi může vyřešit lehce. A zaměstnanec se trápí, protože ho sám vyřešit nemůže.

Jsou chvíle, kdy opakovat: „Nechoď za mnou s problémy ale s řešením.“ může být velmi kontraproduktivní.

Manažer musí umět poslouchat, pochopit jiný úhel pohledu a někdy taky sečíst jabka a hrušky. Musí to aspoň zkusit, než automaticky řekne: „Co to je za blbost?“

„Jedna cihla váží kilo a půl cihly. Kolik váží jedna cihla?“

No přece 2 kila. Půlka cihly je tím pádem 1 kilo. Kilo a kilo jsou dvě kila.

Tak ruku na srdce, řekli jste si: „Co to je za kravinu?“

Anebo jste hádanku vyřešili?