Vedoucí je odpovědný za svůj tým, jeho výsledky a reputaci. Tím je odpovědný i za každého člena svého týmu. Kde je ale správná hranice, kam až sahá odpovědnost manažera?
Dan je veselá kopa, party man. Na akcích společnosti je zaručeno, že kolem něj bude sranda. Mimo jiné se mu taky dost líbí ženy. Jako tehdejší šéf oddělení jsem seděl se svým týmem, byla taková prča, že se lidi káceli smíchy u každého sebeblbějšího vtipu. Stačilo říct slovo briketa a byli jsme všichni pod stolem. Ani jsem si proto nevšiml, že Dan odešel na chvíli od stolu. Každý si potřebuje občas odskočit. A taky přitom může někoho potkat.
Za mnou cholerik ve stresu
Ucítil jsem na svém rameni ruku. Je to běžné, na pařbě k vám co chvíli přijde někdo, kdo si chce povídat, a dá o sobě vědět obejmutím ramen. Tohle bylo ale jiné. Ten úchop byl podezřele křečovitý. Otravovalo mě to, tak jsem tu ruku z ramene prostě sundal a nevěnoval tomu dále pozornost.
Následovalo ještě silnější uchopení, tentokrát dvěma rukama. Ten člověk si vynutil mou pozornost silou. OK, než se otočím, hlavou mi proběhne rychlá analýza. Připravím se na malinko radikálnější reakci, pokud to bude nějaký agresivní blbeček. Otáčím se a jsem připaven.
Ředitel společnosti. A sakra.
Jeho výraz byl blízký výrazu Vikinga v boji, takhle jsem ho ještě nezažil. V bělmu jeho seversky modrých očí nabíhaly žilky dokazující kulminující úroveň stresu, ačkoli to normálně není žádný výbušný typ člověka. „Ježiši Kriste, co se děje?“ vyhrkl jsem. Čekal jsem továrnu v plamenech, krach na burze anebo konec zásob chlastu na párty. Nic z toho.
Ředitel mě popotáhl o dva metry z hloučku a řekl: „Pavel, please control him!“ přitom pohledem ukázal, co se děje o dva stoly vedle.
Tam seděl Dan. Velmi se bavil, o to méně se už ale bavila dáma, ke které se tulil. Spíše vypadala naprosto bezradně, zatímco ji Dan držel v zámku svého mužného objetí.
Ta žena byla manželka ředitele.
Podobný typ zábavy tady, coby distingovaný doprovod manžela, rozhodně nečekala. Prozradila to na první pohled hysterie, schovaná v jejich očích. Usmál jsem se. Tyhle věci se přece dají řešit velmi snadno. Přikývnul jsem na ředitele pro jeho uklidnění a vydal se směrem k tomu páru projevujícímu velmi nevyváženou náklonnost.
Vše se dá řešit
Rozhodnutí padlo rychle. „Dane, pojď, dlužím ti ještě skleničku.“ Odvedl jsem ho a mrknul na paní ředitelovou. Viditelně si oddychla a v sekundě prchla k manželovi.
Já jsem s Danem musel otočit několik rund vodky. Je to chlap s tréninkem, pár skleniček navíc ani necítí. Já jsem oproti němu sporadický pijan, a tak jsem to bohužel odnesl hang overem jako prase.
Ráno jsem vzpomínal, co se dělo. Když už nic, alespoň jsem si odnesl nové poznání, kam až může sahat očekávání, za co všechno může být manažer týmu lidí odpovědný.
Co myslíte vy, kam až sahá odpovědnost manažera?
IAM Potential
- Chceš vědět jak řešit podobné problémy?
- Vedeš lidi a chceš získat spoustu inspirace? Chceš získat spoustu kontaktů?
- Chceš růst a pomoci tak své společnosti?
