Když se stane průšvih s kvalitou, je ve výrobě horko. I přes to, že špatnou kvalitu většinou způsobí opomenutý detail, řešení si vyžaduje dobrý nadhled. Já mám nejlepší zkušenost s modelem SIPOC. Je ovšem nutné ho vzít z opačné strany, zezadu.

Ranní porada.

Výrobní mistr: „máme asi problém, z výroby nám už nějakou dobu lezou vady. Asi kvůli špatnému vstupnímu materiálu. Co budeme dělat?“

Inženýr dodavatelské kvality: „Musíme okamžitě zavolat dodavateli. Ať najde root cause a udělá nápravná opatření. To musí mít prioritu.“

Výrobní mistr: „Ne, to je blbost, prioritu musí mít určitě sortace anebo rework špatného materiálu na skladě. Jinak zastavím výrobu a co pak budu dělat s operátory? Já jsem měřený za jejich produktivitu.“

Procesní inženýr: „No nevím, to podle mě budou větší ztráty, když budeme ten materiál reworkovat, taky si myslím, že zásadní je najít příčinu u dodavatele, je to jeho odpovědnost. To bych udělal jako první.“

Výrobní mistr: “ Hele, opakuju, já jsem měřený za produktivitu v továrně. Já mám jasno, výroba musí běžet.“ Udělejte to jak chcete, ale já potřebuju dobrý materiál.“

Inženýr dodavatelské kvality: „OK, nasadím 100% inspekci a sortaci materiálu. Paralelně zkontaktuju dodavatele. Tak zajistíme plynulost výroby i vyřešení příčiny.“

… Vypadá to, že se tým dohodl… výroba může pokračovat.

Opravdu?

Poznáváte to? Vidíte v tom problém? Doufám, že ano, je to celé tak nějak špatně. Vypadla nám z toho totiž jedna, a to velice důležitá věc. Jaká věc? Co nám vypadlo?

Zákazník!

Řízení kvality podle SIPOC

Už jsem zmínil, že mám nejlepší zkušenost s tím, že by se měl následovat model SIPOC.

SIPOC je zkratka.

• S = Supplier
• I = Input
• P = Process
• O = Output
• C = Customer

A teď se naučíte ten trik. Když problém s kvalitou nastane, na chvíli zapomeňte na svoje osobní cíle. Zahoďte ego i obavy o své bonusy. Podívejte se na to shora, použijte nadhled.

Vemte model SIPOC a postupujte podle něj, odzadu.

C = customer. Tady je úplně první sada otázek, které si musíte okamžitě položit a popřípadě zadefinovat správné akce:

Už jsme poslali potencionálně špatné kusy zákazníkovi? Musíme stahovat výrobky z trhu? Kdy se problém objevil a kdy jsme na něj přišli? Kolik jsme mezitím vyrobili? Máme něco na skladě anebo v transportu, co by mohlo být špatné?

O = output. Tohle je druhá, následující sada otázek.

Jak zajistíme, abychom už špatné kusy nevyráběli a neposílali na sklad? Musíme udělat 100% výstupní kontrolu inspektorem?

P = Process. Třetí sada otázek.

Posílíme finální test ve výrobě o daný kritický parametr? Vyčistíme celou linku od špatného materiálu, který může být v ještě nepoužitém stavu – v předmontážích anebo ve výrobcích v různé fázi rozpracovanosti? Zadefinujeme procesní kontroly na správném místě výroby? Upravíme nastavení procesu?

I = Input. Tyhle otázky se vztahují ke vstupu do procesu.

Musíme udělat 100% vstupní kontrolu inspektorem? Budeme instruovat operátory pro kontrolu parametru na každém vstupním dílci? Musíme sortovat sklad vstupního materiálu? Může být další dávka špatného materiálu na cestě?

S = supplier. A u dodavatele se budeme ptát na tento typ informací.

Má dodavatel zajištěnu výstupní kontrolu? Má dodavatel proces pod kontrolou? Známe příčinu špatné kvality dílců a jsou implementovány akce? Hrozí u dodavatele stejný problém u jiných komponent, které nám dodává? Vypracoval dodavatel 8D?

Je jedno, jestli je to procesní inženýr, mistr, inženýr kvality. Tento poslup by měl být každému pochopitelný. Prostě jdeme od zákazníka, nebo i od zákazníka vašeho zákazníka (existuje-li). A postupujeme pěkně proti toku.

To však neznamená, že tyto otázky a akce nemají probíhat paralelně. Ano, začínáme u zákazníka. Další časová souslednost není ale úplně klíčová. Aktivity můžou být v rámci rychlého řešení i souběžné. Zásadní je nadhled, pokrytí celého řetězce a hlavně ochrana zákazníka.