Jak přijmout zodpovědnost za řešení celého týmu, které jsi nejdříve nepodporoval? Je to těžké. Kdysi dávno jsme rozjížděli nový výrobek, u kterého se dalo předpokládat, že se bude umísťovat na zeď. Aby se nestalo, že takový produkt při užívání spadne, máme dobře implementované moderní nástroje vývoje a kvality.

Zodpovědný člověk?

Na ranní schůzku ve výrobě, kde jsme to rozjížděli, jsme přišli všichni v dobré náladě. Tak se ptám hlavního designéra Filipa, jen tak, aby řeč nestála: „Kamaráde, můžu mít klidný spánek? Vymyslels to dobře?“.
Jeho pohotová odpověď, doprovázená polonaštvaným, ale dostatečně sebevědomým výrazem ve tváři, mě vzápětí smetla jako tsunami. Řekl větu, kterou nezapomenu: „Hm, já bych pod to své dítě nepostavil.“

Byli jsme ve fázi rozjezdu výroby, materiál nakoupený, proces zainvestovaný, lidi nabraní a vyškolení. Pokud někdo trpí nízkým tlakem a potřebuje ho korigovat, tato situace je super léčba. Jenom bacha, jestli máte tlak vyšší, je tohle fakt životu nebezpečné.

Propíchl jsem ho pohledem. Jeho oči hned uhly k zemi. Okamžitě viděl v mém výrazu i v reakci všech okolo, že asi dost ustřelil. Věděl jsem, že si to uvědomil, a to mě trošku uklidnilo. I tak se pokoušel ještě něco kostrbatě vysvětlovat a jen velmi, velmi těžko odolával bouřlivé palbě otázek zbytku týmu.

Samozřejmě, že ten výrobek byl na 100% OK, jinak bychom ho tehdy do výroby vůbec neuvedli. Ale co se vlastně stalo? Jak může hlavní inženýr vypustit z úst takto negativní hodnocení svého vlastního výrobku? Proč tvrdil, že produktu nevěřil?

Inovace musí být spolupráce v týmu

Návrh nových produktů a inovace fungují tak, že na řešení pracuje více inženýrů, jak ze společnosti, tak často i od zákazníka. V počátečních fázích se vždy pracuje s více koncepty, nakonec se vybere ten nejvhodnější.
No, a tohle se někdy stává, byl to tehdy i případ Filipa. Jeden z inženýrů v týmu může mít velmi silný názor, preferující jeho řešení. Věří na 100% svému konceptu, a tak na něm opravdu tvrdě maká.

Bojuje za něj, dává do toho kus sebe. Ale tým nakonec přece jen vybere jiné řešení, třeba kvůli nákladům, dostupnosti technologie nebo preferenci zákazníka. Důvodů může být spousta.

Filipovi bylo jasné, že koncept, na kterém už strávil tolik času a kterému tehdy věnoval tolik energie se musel odložit na někdy jindy.

To je hodně frustrující, ne, že ne. A já to chápu, vypadá to jako podraz.
Je to ale taky moment, kdy se ukáže skutečný profík. Někdo, kdo umí otevřít své myšlení tomu, že obětuje vše, co do toho zatím vložil a přepne úsilí. Zaměří se na rozvoj jiného konceptu, který není zrozen v jeho hlavě.

Zapomene na svoje ego a podpoří nápad kolegy. Ví, že nejde o to aby se prosadila právě jeho myšlenka, jde o to vybrat to opravdu nejlepší.
Tohle umí jen borci. Jen takhle se totiž pracuje ve skutečně inovativních firmách s dobrou kulturou. V těchto týmech umí stavět na myšlenkách druhých.

Jsem šťastný, že těchto borců vidím kolem sebe plno.