Chcete být kreativní firma, ale procesy někdy svazují. Chceš zavést procesní řízení, aby nebyl ve firmě nepořádek, ale nechceš omezit tvorbu „out of box“ bláznivých nápadů. Co s tím?
Vymyslet nové nebo zlepšit existující?
Petr pracoval poctivě. Peníze si šetřil, nerad se zadlužoval, a tak když si chtěl koupit nové auto, měl našetřenu přesnou částku. Z inženýrského platu si to dovolit nemohl, ale pomáhal si melouchy, a tak tu sumu dal dohromady za něco víc než 3 roky.
To auto totiž miloval. Studio Bertone odvedlo dobrou práci, tenhle sedan s předním náhonem měl průlomový design. A ve vybavení LX byly frajeřinky jako samonavíjecí pásy, textilní koberečky anebo dokonce přívod teplého vzduchu pro zadní sedadla!
Škoda Favorit se dala pořídit bratru za 84 600 Kčs. 27 průměrných platů.
Ve společnosti ostatních Žigulíků, 105tek, 120tek, Trabantů a Polskich Fiatů, kdo měl na konci osmdesátých let Favorita, to byl frajer.
Koupit ho ale téměř nešlo. V autosalónech skoro nebyl, dal se pořídit v tuzexu anebo musel mít člověk známého. Tohle revoluční auto je prostě bomba.
Naštěstí má Petr kamaráda. Spolužák Honza dělá vedoucího v Ostravském autosalónu škodovky. Když toho krasavce přivezli, měl už Petr echo, a tak byl na řadě první, před otvíračkou.
Za vitrínou se ochomejtali lidé, dvě rodinky, které vytušily, že je asi tam. Byli přilepení na skle a hlasitě komentovali křivky navržené italským mistrem. Bylo to neskutečné. Jeden z prvních kousků v Ostravě.
Honza pouští Petra bočním vchodem.
„Tak pojď se podívat ty nedočkavče.“
Petr vchází a buší mu srdce. Ze stínu usuzuje, že je to on. Když přijde blíže, poznává očekávanou škodováckou bledou tyrkysovou modř. Metalíza to není, ale nevadí.
Obchází auto ze všech stran, nemůže se nabažit. Tak teď bude můj! V tom si všimne na zadním blatníku něčeho, co nečekal. Je tam poměrně hluboký škrábanec.
„Honzo, ty, pojď sem, koukni na tohle…“
Honza se podívá na blatník, pak koukne směrem ven, kde jsou pořád zvenku přilepení na vitríně čumilové a říká.
„Takže ho nechceš?“
Petr se zalekne možné ztráty. „Jasně že chci, pojďme to sepsat!“
Vedle stojící škoda 120L, naleštěná a bez škrábance, byla naprosto bez povšimnutí…
Bez inovace to nejde
Kdo nabízí něco průlomového, inovativní produkt, má neskutečný náskok. Za minulého režimu inovací nebylo moc, a tak tento náskok stačil i k tomu, aby člověk zavřel oko nad nějakou nedokonalostí.
Dnes je inovace naprosto nutná, aby společnost fungovala. Zastaralý produkt nekoupí nikdo. Navíc tolerance k nedokonalostem už taky neexistuje.
Jak z toho ven? Jak může společnost řídit inovace a procesní dokonalost zároveň, když jsou to tak odlišné disciplíny?
Respektuj lidskou přirozenost
Každý na to může mít jiný pohled, já myslím, že nejlépe funguje manažerům tento přístup:
1) Striktně odděluj práci na průlomových inovacích od práce na postupném zlepšování a procesní disciplíně. Tyto dvě věci nejsou prostě kompatibilní. Buď myslíš kreativně a průlomově, „out of box“. Anebo dumáš o příčinách problémů, postupných krůčcích ke zlepšení a napravuješ nedostatky. Nejde to míchat.
2) Jiní lidé jsou dobří na kreativitu a jiní lidé jsou dobří na procesy. I když mohou být skvělí kamarádi, spolupracuje se jim velmi těžko. Přemýšlejí jinak. Tyto pracovníky musíš oddělit do různých funkčních rolí.
3) Ve společnosti ale spolu jako kolegové tito charakterem různí lidé fungovat musí. Neočekávej od kreativců proces a neočekávej od procesních typů průlomové nápady. Najdi společnou platformu, kde je kreativní výstup dostatečně strukturovaný na to, aby mohl být sdílen. Podporuj spolupráci jako manažer, nastav odpovědnosti za inovace a procesní disciplínu správně a odděleně.
Nechtěj od lidí, co jim není přirozené. Potom nech jedny podporovat druhé. V žádném případě je nestav proti sobě.
