16. 02. 2020 | Pavel Merhout
3 min čtení | Zobrazeno:

3 úplně nevinná slova a jeden by vzteky prasknul. Proč?

Tahle 3 nevinná slova rozpálila jednoho chlapíka doběla, že se málem popral: „To je jedno.“ Kontext je prostě král. Jak se to stalo? A kdo za to může?

pračka a radikální otevřenost

Sehnal jsem nájemníka. V nedaleké firmě si stáhli manažera z Dunajské Stredy, jeho současný nájemce šponoval cenu, tak hledal v našem městě nový byt. Jmenoval se Imrich. Plácli jsme si.

Když se stěhoval do bytu, poslední, co mu chybělo k životu, byla pračka. Imrich chtěl jen tu svoji, byl na ni zvyklý. V poslední den před nastěhováním jsme chtěli mít všechno na svém místě. Tak jsme ji přivezli na vozíku a rozhodli se, že ji do toho čtvrtého patra vytáhneme sami.

Po několika pokusech sundat tu těžkou potvoru z vozíku jsme zjistili, že potřebujeme třetího. Vzpomněl jsem si na kolegu Honzu a zavolal mu. Je to zvědavec, tak s radostí přispěchal, že snad něco uvidí. Byl jsem rád, že pomůže.

Ve druhém patře započal Honza svůj small talk.

„A co ty tady vůbec, Imrichu, co budeš dělat v našem městě?“

Imrich: „Som sa tu relokoval, za pracou, ale potrebujem nový byt kvôli ceně.“

Honza: „Takže ty už jsi tady déle?“

Imrich: „Veď hej, už pol roka.“

Honza: „A jak se žije Slovákovi tady na Moravě?“

Imrich: „Ja ale nie som Slovák, ja som Maďar.“

Honza (spontánně): „To je jedno.“

Tři slova, která rozpálí jednoho do běla.

Imrich: „Jedno?!?!“ Praštil se svojí milovanou pračkou o schod. „S týmto chalanom ja svoju pračku sťahovať nebudem Pavel. Sorry.“

Bylo mi jasné, že se z nich kamarádi už nestanou… a pračku jsme vytáhli s Imrichem ve dvou.

Kdo za to může?

V souvislosti s tímto příběhem se mi vybavila myšlenka z knihy Radikální otevřenost.

Autorka se zamýšlí asi takto: „Když se ti nepodaří někomu předat informaci, aby ji pochopil tak, jak to opravdu myslíš… Čí je to chyba?“

Potom se dostává k tomu, že břemeno odpovědnosti za zprostředkování pochopení není na posluchači, ale na vysvětlujícím.

Ale jak je to v běžném rozhovoru?

Je to vina Honzy, že při větě „To je jedno.“ se nezamyslel, že to jde pochopit i jinak? Že pro Maďara to není jedno, jestli ho ostatní považují za Slováka? Přitom to samozřejmě bylo myšleno tak, že se Petr chtěl dozvědět, jak se na Moravě žije někomu, kdo odsud nepochází, ať už je to Slovák, nebo Maďar. Z Honzova pohledu opravdu „Slovák jako Maďar.“

Anebo je to vina Imricha, že si to okamžitě vzal osobně? Že se nezeptal „Jak to myslíš?“, když už je pro něj otázka rozlišení národnosti tak důležitá? Že reagoval nepřiměřeně na tenhle domnělý nacionalistický útok?

Co myslíš?

Sdílejte
Pavel Merhout

Podobné články
Proč si libujeme v nasranosti?
Proč si libujeme v nasranosti?

Proč jsou někteří lidé pořád nasraní? Tohle věčnou nasranost vysvětluje.

Chlupaté nohy
Chlupaté nohy

Jak se v práci oblíkat? Až do této příhody, kde...

Kam až sahá odpovědnost manažera? Party story
Kam až sahá odpovědnost manažera? Party story

Vedoucí je odpovědný za svůj tým, jeho výsledky a reputaci....

Nevíš, co nevíš. Jak položit správnou otázku a zjistit, co nevíš?
Nevíš, co nevíš. Jak položit správnou otázku a zjistit, co nevíš?

Když je otázka jasná, správná odpověď se hledá snadno. Jasná...

Komentáře (1)
  • AffiliateLabz
    17. 2. 2020 (0:54)

    Great content! Super high-quality! Keep it up! 🙂

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *